... Nemějte strach z mého šílenství, mějte strach z mysli, kterou to šílenství chrání ...

Gráágh.

20. února 2007 v 16:07 | Paranoia |  II
Poslouchám: Epica - Cry for the Moon + Xandria - In Love with the darkness
Nálada: Bylo to mrtvý hned, anebo to chcíplo až cestou =)

Jenom jeden malý školní den. Ve zkratce ;) . Po nikom nechci, aby to četl, jen si potřebuji ulevit.

Ráno - 4 tašky : jedna do školy, další plná zapůjčené literatury, jedno plavání a k tomu ještě jeden obyčejný suchozemský tělocvik. V autobuse to pobaví.
První dvě hodiny - tělesná výchova, floorball pro upřesnění. Přinejmenším lepší než minule.
Angličtina. Chemie, měla jsem nejasné tušení, že budu vyzkoušena a hle mohla by ze mě být docela slušná vědma. Biologie.
Místo ruštiny jsem si byla doplavat časy na plavání za minulé pololetí. Výborné, cítím se tak trochu jako kráva - nebyla jsem klasifikovaná z tělocviku, protože jsem měla měsíc zápal plic. Další holky nebyly klasifikovány z tělocviku, poněvadž se na plavání vykašlaly a nechodily na něho(místo toho někde pily kafe, nebo šly úplně domů). Já tam musím 3x, ony 1x.
Přišly jsme tam pozdě. "Už dávno tu máte bejt! Tak rychle - na bloky a kraula!" Bože? Kraul? Co to je? Startovní skok! Nikdy se mi nepovedl startovní skok, po kterém bych nemusela vylézt ven a 2 minuty se znovu učit dýchat.
Skočila jsem tam. Plíce plné vody. Hrábla jsem jednou. Podruhý. Můj pud sebezáchovy pracoval - udržela jsem se nad hladinou. Kraul. Do háje, vždyť já se při kraulu topím. Ani jsem nepřemýšlela, co dělám. 25 metrů. Už v polovině jsem věděla, že umřu. Ještě kousek. Nepřestávej. Aspoň jeden nádech bez vody a chloru. Kousíček. Kašlu na to. Znám estetičtější způsob sebevraždy. Konec.
"Ještě ti beží čas, nedotkla ses kraje." Tyjo, už mi fakt... Myslela jsem, že vyzvracím vlastní vnitřnosti.
Vydechněte si a dodplavete si ještě znak. Znak mám ráda. Plave se na zádech, myslím. Sotva jsem se zavěsila do startovní polohy, ozvalo se "Můžem?" a ani si nepočkalo na odpověď. Přinejmenším vím, že znak jsem tolik nezkonila.
"Ten tvůj kraul, ale vůbec jako kraul nevypadá - s tím časem se dostaň na 35. Parkrát si skoč zaplavat!" Che.
"A nehysterči!" řekla, když se do mých odpovědí začal vkládat známý podtón.
A teď rychle - osprchovat, spodní prádlo, oblečení, fén, zrdcadlo(fuj, to jsem fakt já?) a foukat. Ven jsem jako správný riskér vyběhla ještě s polo-mokrou hlavou. Chci vidět našeho riskéra zítra - s oteklým nosem. Bylo dvacet pět - ve třicet prý končí s výdejem obědů.
Jistě, jistě - tělocvik je totiž něco, čím se v budoucnu hodlám dost zabývat. Možná se stanu instruktorkou bungee-jumpingu. Ano, a učení na předměty jako matika, fyzika nebo čeština zcela vypustím, musím natrénovat toho kraula - přece nebudu taková lemra.
Cestou už jsem začala pomalu vyšilovat. Poznám to na sobě. Uklidnilo mě až pobrukování si: "A všichni budou mrtví, všichni budou mrtví. A já si na jejich hrobech s chutí zatančím, přestože tanec nesnáším."
Zamotaná do několika šálových vrstev, s rozchuchanými vlasy a podivným výrazem v obličeji jsem v pětatřicet dorazila do jídelny, ve dveřích jsem sejmula své spolužáky, podle jejich výrazů si odvodila, jak podivně se to tvářím.
U stolu naproti seděl nějaký hezký kluk - dostalo se mu úžasné šou, jak rudomodrá rozcuchaná zrůda do sebe hází čínu a jasmínová rýže jí padá po bradě.
Do knihovny jsem už ani nešla.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama