... Nemějte strach z mého šílenství, mějte strach z mysli, kterou to šílenství chrání ...

Hyperaktivní grafoman

6. února 2007 v 20:52 | Paranoia |  Euthanasia(Kill me!)
Co je moc, je moc.

Ale nemůžu si pomoct, možná to zapřičinily moje narozeniny. Mám zvláštní nutkání něco sdělovat. Smůla, že nemám úplně co. Obvykle mám pro podobné nálady jednu i víc prázdných stránek v jednom z mnoha sešitů k tomu určených, jenže právě teď se mi psát ani kreslit nechce. Nejen z nedostatku slušné inspirace, ale hlavně proto, že mám pořezané prsty. Jmenovitě palec a ukazovák. Samožřejmě se k tomu váže napůl směšná, napůl děsivá historka, ovšem pro stručnost řeknu jen - jsem to ale koza. Možná ve mně pracují Systémy a Metallica. Zapřičinilo to třetí příspěvek v jednom odpoledni (jeden lepší než druhý, ale sakra, říkala jsem, že to po sobě nemám číst), vlastně úplně proti mému původnímu předsevzetí(což bylo - nepiš dokud nemáš co říct). Možná zkusím přeci jen něco napsat na papír. Ne, raději ne. Raději počkám, co se mnou udělá zbytek večera a noci. Six feet under... zhruba tam bych patřila za podobné výlevy. Co se dá dělat? Nemůžu čekat než to přejde, čím víc čekám tím je to potom horší.

My shadow's only one that walks beside me. Tenhle kousek mám pořád v hlavě, i když bych tam měla mít spíš Mezmerize nebo tak. Mám toho v hlavě až moc, teď konkrétně myslím úryvky z písniček, dost se mi tam míchají a z nějakého důvodu se s nimi už cítím srostlá.
Life is a waterfall... Swimming through the void, we hear the word.... Always wanna go but never wanna stay.
Omluvte ten pravopis, občas se seknu. Píšu to, jak to mám hlavě, jak se mi to objevuje.
Deliver me from this war, it's not for me, it's because of you. Ano, tohohle kousku se také pořád nemůžu zbavit. Trošku mě to děsí.
Zatím jsem se naštěstí, aspoň doufám, že naštěstí, nedostala k Charon. All I Care is Dying, all I care is dying slow. Ještě před týdnem to bylo hned na povrchu. Znamená to snad nějaký obrat k lepšímu? Nebo je to jenom obrat o 360 stupňů. Asi to druhé. moje asociace jsou poslední dobou dosti zrůdné. Slovo zrůdné jsem nepoužila náhodou.
A parasite.

Pevně věřím, že jsem se přinejmenším trochu vypsala. Ale nesmím to po sobě číst, to vážně nesmím. Nesmím to udělat znova. Nesmím. To věci neřeší.
Měla bych začít hulit. Ne, žertuju. Zintenzivňuje to dojmy a pocity. Poslední, co bych potřebovala, ale zkrátka jsem si vzpomněla na bývalého spolužáka, který mi tohle radil snad dvakrát. Právě teď se směju. Zase tak zábavné mi to nepříjde. Maniodepresivní psychóza. Ehm, už to nečti.
Tenhle neusměrněný, přenejmenším né tolik, co obvykle, kontrolovat se musím pořád, jinak by se tu mohly objevit až příliš závadné věci, se mi docela líbí. Musím to zkoušet častěji. I tak to nikdy nebude všechno.
Hlavně to nečti. Mám pak totiž dojem, že jsem nikdy nebyla schopná správně, málem bych řekla dokonale, vyjádřit své přesné pocity a myšlenky. Vím, že to nejde, ale nehlídám-li se, tak k tomu směřuji. Jsem z toho nešťastná, jakoby snad ani nebyla skutečná emoce pro to, co cítím. Existuje jméno pro to, co cítím?
Už toho vážně nechám. Byla to legrace, pravda poněkud podivná a navíc jen pro mou část, ale i to něco znamená.
I cry, when angels deserve to die!
 


Komentáře

1 Lillith Lillith | Web | 7. února 2007 v 8:56 | Reagovat

I dont think you trust in my self righteous suicide... heh, kolikrát jen jsem to včera slyšela... hodně mě překvapilo jak moc (myslím) jsou některé mé pocity podobné...  jinak, krásně píšeš... a moc krásný blog... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama